V podhradí
Napůl svah, napůl lesík. Tak byla
zahrada snad ve třicátých letech minulého století založena. Když se sem Pavel s Janisem přistěhovali, byla to neproniknutelná džungle. Trpělivě se pustili do úprav.
„Pozemek se mi líbil a jeho uvedení do krásného předchozího stavu jsem bral jako výzvu,“ říká Pavel.
To nejlepší z minulosti
Duši vrátili i starému domu: „Nechali jsme v něm původní podlahy, postavili kachlová
kamna. Věcí, o kterých si myslím, že patří k té době, se nerad zbavuju,“ tvrdí zpěvák. „Stejně tak v zahradě. Třeba tyhle douglasky byly původně shlukem stromů, které by zašly. Kamarád, profesionální zahradník je rozesadil. Do deseti let se borový háj od sousedů prováže s našimi
vzrostlými douglaskami a borovicemi.“ Kromě lesoparku uvažuje Pavel i o vinohradu. Jihozápadní poloha svahu k tomu přímo vybízí a v okolí se vinná réva pěstuje. Na zahradě se setkáte s rostlinami, které jsou k vidění v jižní Evropě. „Naučily se přezimovat,“ komentuje
Pavel výskyt teplomilných druhů.
Jako na jihu
Zpěvák vycházel z podmínek, které má, vzdal se úsilí vytvořit načančanou zahradu.
„Je tady špatná půda, vápenitá a suchá. Zbavil jsem se jabloní, které
už nerodily. Protože mě nebavilo každých čtrnáct dní chodit
s křovinořezem a kosit vysokou trávu, nechal jsem břehy odtravnit,“ přiznává.
„Pak se osázely šalvějemi, různými druhy čistců, levandulí, divokými máky, jukou.
Rovněž máme záhony máty, oregána, tymiánu. Rozchodníky vytvářejí celé trsy.
Kostřava, divoké traviny a skalničky se tu samy vysemenily. Stejně jako na celém
horním břehu barvínek, který pokrývá skálu.“ Zůstaly tu i mahonie a divoké
růže. „Léta jsem pečlivě třídil, co jsem chtěl, aby tu rostlo. Vytrhával jsem jen
plevel,“ prozrazuje zpěvák svoje úmysly. A přiznává, že v poslední době uvažuje
dokonce o zbudování většího jezírka, v němž by se dalo plavat.
Malé hospodářství
Pavel rád zahradničí a zvládne i práci se dřevem. Ve skleníku pěstuje rajčata, okurky,
špenát, papriky, chřest... Jeho chloubou je dýně, která obsadila velký kus pozemku.
Takzvaná malá zahrada za domem má také svůj příběh. Předloni zde museli Pavel
s Janisem ořezat osmdesátiletý ořech. „To jsem obrečel,“ říká Pavel. „Ale představte
si, že obrazil, a dokonce má i ořechy! Rozhodl jsem se, vzhledem k tomu, že ty
nové větve nejsou pevné, že ho vždycky na zimu oholíme. Zatím pokaždé obrazil. Dokud má chuť k životu, tak tu zůstane.“ÆæJAKO V DALMÁCII
Majitelé pozemku
vytvořili atmosféru